Putování po Švýcarských Alpách se stanem Sawaj Camel 2

máme tu opět po roce podzim. moje oblíbené roční období pro krajinářskou fotografii v horách. letos jsem vyrazil do Švýcarských Alp. Jak to v těchto nádherných horách na podzim vypadá? to se dozvíTe v dnešním blogu.

Plánování

Proč jsem si vybral právě Švýcarsko? Odpověď je celkem jednoduchá. Po třech podzimních návštěvách Dolomit jsem chtěl někam, kde budu úplně sám a nebudu se muset mačkat o místo s desítkami dalších fotografů. Švýcarské Alpy ještě nejsou mezi fotografy tak populární jako například zmiňované Dolomity. Tam si skoro všude dojedete autem, ujdete maximálně pár kilometrů a pak se vrátíte na ubytování nebo přespíte v autě. To ve Švýcarsku, ale moc neplatí. Alespoň ne pro mě.

S mým italským kolegou Andreou jsme naplánovali několikadenní trek kolem jedné z nejvíce ikonických hor Evropy. Plánování bylo tentokrát vcelku jednoduché. Dostat se do Švýcarska na místo setkání, doufat v počasí a v poslední řadě vyřešit kde spát. Říjen letos vůbec nepřipomínal podzim, ale i tak je třeba v horách být připraven na cokoliv. Proto jsem se rozhodl spaní pod širákem zavrhnout.

Bez stanu to nepůjde

Jelikož jsem doposud měl pouze stan pro 3 osoby, který je velmi těžký a do těchto podmínek by se vůbec nehodil. Začal jsem na internetu hledat, co by mým potřebám vyhovovalo nejvíce. Pokud na svých zádech chcete dobrovolně několik dnů po sobě táhnout ještě stan, musíte brát v potaz několik věcí.

Váhu
Kompaktnost
Kvalitu zpracování

Pokud jeden z těchto důležitých aspektů nebudete brát dostatečně v potaz, odnesou to v tom lepším případě jen pouze bolavá záda. V tom horším případě vám může stan například promoknout nebo uletět ve větru. Proto není s výběrem stanu nutné spěchat.

Pár týdnů před plánovaným odjezdem jsem začal po večerech prohledávat internetové eshopy a sám jsem zpočátku vůbec nevěděl, jaký stan vybrat. V poměru cena/výkon mě nejvíce zaujaly značky jako je Husky, slovenské Zajo a v poslední řadě o dost dražší MSR, od kterého jsem nakonec kvůli vyšší ceně ustoupil. Musím s klidem říci, že stany od Husky mě zaujaly nejvíce. Proč? Za prvé mají opravdu zajímavý výběr podle využití a za druhé mám s Husky dobré zkušenosti, jelikož již několik let nosím jejich zimní oblečení (kalhoty, bunda).

Jaký jsem tedy nakonec vybral? Potřebuji, aby daný stan byl co nejlehčí, dal se rychle složit v jednom člověku a hlavně aby se vešel už i do tak celkem plného expedičního foto-batohu. Všechny tyto požadavky skvěle splňoval stan Sawaj Camel 2. U Husky musím ještě velmi pochválit propagační materiál jejich produktů. Téměř u všech stanů jsem nalezl spoustu recenzí od různých cestovatelů a dokonce i videa, která mě s klidem přesvědčila, že tohle bude nejlepší volba v dané cenové kategorii.

Stvořen pro nadšence horské turistiky

Kdybych si měl vybrat jednu větu, která by Sawaj Camel 2 charakterizovala, byl by to tento nadpis. Jeho hmotnost včetně všeho příslušenství činí přibližně 1,6g. Pokud si se sbalením stanu dáte v terénu trochu práce navíc, tak je navíc opravdu extrémně skladný a díky povedenému kompresnímu obalu se vejde do většiny turistických batohů o objemu 50-70l.

Co mě nejvíce překvapilo po rozbalení stanu byla jeho duralová konstrukce. Výhodou je, že konstrukce je rozvětvená, takže stačí pruty pospojovat, zapíchnout k podlaze, ke které jednoduše připneme tropiko a nakonec zatlučeme odlehčené duralové kolíky. Ano, opravdu je to až takhle jednoduché. Ve dvou lidech jsme stan zvládli postavit do 2-3 minut.

Jelikož je tento blog o tom, jak si stan vedl v praxi, tak jediný parametr, který vám zde ještě uvedu, je rozměr sbaleného stanu v kompresním obalu. Mohu potvrdit, že po pečlivém sbalení a stažení kompresních popruhů se dostaneme na rozměr okolo 40x12cm.

Konečně Švýcarsko

Po noční cestě z Čech nás uvítala skoro jasná obloha. Dopoledne navštěvujeme známý Furkapass s ledovcem Rhonegletscher a pokračujeme přes Grimsellpass do dalšího průsmyku. Tím je Sustenpass, kde také budeme přenocovat. Na místě potkáváme dva Švýcary. Také jsou to nadšenci do Hor. Oba mají speciálně upravené Defendery od Land Roveru. Společně celé odpoledne obdivujeme okolní výhledy a studujeme předpověď počasí na další dny. Večer by se mělo rozkoukat a měla by přejít fronta, která nás zde bude otravovat skoro celý další den. A opravdu tomu tak bylo. Ještě za světla v začínajícím větru stavíme stan a po západu slunce něco málo pojíme a popijeme společně s místními v závětří jednoho z džípu. Večer se vítr opravdu rozfoukal. Dle předpovědi měl mít v nárazech něco přes 50-60km/h. V horách taková ta klasika. Raději jdeme ještě upevnit kolíky. Oba dva Švýcaři komentují náš odchod do stanu slovy “These two are brave guys”.

Co se týče místa, tak do stanu jsme se v pohodě vešli ve dvou (já měřím 185 cm a kolega 180 cm). Zbylo nám ještě místo na nějaké to pivo a jídlo před spaním. Velmi cením vnitřní boční kapsu, do které jsem skoro každou noc dával powerbanku s mým telefonem a dalšími drobnými věcmi. Když se stan pořádně napne, tak se do “předsíně” vejdou 2X 60l batohy a obuv.

Předpověď nelhala. Ráno nás přivítala zatažená obloha. Vítr se sice uklidnil, ale pro změnu začalo pršet. Ještě rychle stíháme sbalit stan. To zabere zhruba 5 minut. Pak už se rozpršelo opravdu hodně. Loučíme se s našimi kolegy a vyrážíme do Zermattu.

Hurá do divočiny

O Zermattu naleznete spousty rozsáhlých článků a průvodců. K tomuto městu zde zmíním pouze zajímavost, že se tam nedostanete svým autem. Jedná se totiž o ekologické město. Místní se zde pohybují z 90% na elektrokolech nebo koloběžkách. My necháváme auto na hlavním parkovišti přímo u vlakového nádrží v obci Täsch. Balíme těžké batohy, které najednou se vším vybavením váží přes 30 kilo. Kvůli komfortu si teď neseme každý vlastní stan. Kolega si stan upíná nad hlavní část batohu pomocí popruhů. Mně se naštěstí vejde do batohu a ještě mi zbyde místo na péřovku a rukavice. Náhradní bundu a spacák upínám zvenčí. Stativ s karimatkou se mi vejdou do bočních kapes a tak mám celkem rychle zabaleno a můžeme vyrazit.

Pozor jen na ostatní parkoviště kolem vlakového nádraží. Většina z nich jsou velmi pochybná a nedokáží vám ani říct celkovou cenu parkování. Na jednom z parkovišť si dokonce chtěli nechat klíče od našich aut. Nakonec opravdu nejlevněji, a i co se komfortu týče, vychází hlavní parkoviště u vlakového nádrží (16 CHF/den).

Po příjezdu do Zermattu se zde skoro vůbec nezdržujeme. Stále nám lehce prší a máme před sebou ještě dlouhou cestu. Na místo, které můj italský kolega vybral, musíme překonat převýšení 800 metrů na 12km. To se dá za odpoledne ujít, ale těžký batoh nám dává zprvu do prvních kopečků trochu zabrat. Nakonec za odpoledne vystoupáme necelých 1000m, protože jsme ještě několikrát sestoupili k řece doplnit vodu a podívat se na zajímavé kompozice třeba pro příště. Tento rok je tu o poznání mnohem méně vody než ten minulý.

Těsně před západem slunce přicházíme na místo. Po chvíli se nám daří najít celkem ideální plochu pro postavení stanu. Je mezi stromy, které nás alespoň trochu ochrání před větrem. Najednou se ale opět vrací tentokrát velmi silný a intenzivní déšť, který s sebou přinesl i hustou mlhu. Jsme rádi, že jsme tak tak stihli postavit stany a kompletně promoklí hledáme alespoň kousek útěchy v našich stanech a doufáme, že se přes noc počasí uklidní. Plán byl zkusit v noci fotit noční oblohu se stany, ve kterých rozsvítíme čelovky. No jak už bývá zvykem, plán úplně nevyšel. Do brzkých ranních hodin do našich stanů stále bije už ne tak silný déšť, ale nějak se mi daří alespoň na chvíli usnout.

Ráno vstáváme necelou hodinu před východem slunce. Boty mi přes noc samozřejmě neuschly, takže obouvat se do studených bot je docela šok, ale motivace je silnější. Všude kolem nás je stále mlha. To jsme po propršené noci čekali. Jen je stále dost hustá a zatím zakrývá i severní stěnu jedné z nejznámějších evropských hor.

Podmínky, na které jsme čekali

A pak to z ničeho nic přišlo! Se svítáním se mlha začala rozpouštět. Nejdříve se rozpustila skoro úplně a já už začínal být zklamaný, že nevydrží do toho nejhezčího světla, ale opak byl pravdou. Měli jsme opravdu štěstí. Mlha se před našimi zraky honila sem a tam a my byli svědky neuvěřitelného kouzlení přírody. Když pak boční světlo nasvítilo severní stěnu hory, byl to opravdu radostný moment. A víte co na tom všem bylo nejlepší? Byli jsme tam úplně sami. Jen my, fotoaparáty a výhledy na majestátní čtyřtisícové vrcholy. Po přibližně hodině fotografování si dáváme jen lehkou snídani a shodujeme se, že stany po propršené noci nemají šanci uschnout. Balíme je tedy do kompresních obalů a vyrážíme se podívat po okolí. Po zhruba 15km nacházíme další úžasná místa na fotografování, které zde ale z logických důvodů nemohu zmiňovat. Další dny trávíme v podobném principu. Dostat ze z místa A na místo B. Jsme mimo signál. Netušíme, co je ve světě nového a nemůžeme ani sledovat vývoj počasí na další dny. Musím ale uznat, že se mi tento styl začíná hodně líbit a pomalu se dostávám do módu vstát, chodit, najíst se a spát. Nic dalšího neřešíme.

Shrnutí

Byl to nádherný týden plný výzev, které se nám povedlo překonat. Navštívil jsem nová místa, na která se rozhodně ještě někdy vrátím. Stan Sawaj Camel 2 si během jednoho týdnu v nehostinném terénu prošel snad všemi druhy počasí (kromě sněžení) a s klidem mohu říci, že naplnil má očekávání.

Tento stan bych doporučil každému cestovateli, který hledá kompromis mezi cenou a všemi předem zmiňovanými vlastnostmi.

Odkaz na stan: https://www.huskycz.cz/stany-ultralight-sawaj-camel-2-zelena